"Kam se cpete? Běžte na konec fronty!" kárá pokladní malého Pepíčka. Ten jí odpoví:
"To nejde, tam už někdo je."
Do lékárny vejde pětiletý chlapeček, postaví se na špičky, aby viděl na pult a povídá prodavači:
"Mám koupit lék, ale zapomněl jsem, jak se jmenuje. Vím jen, že obsahuje methylaminodiethylphenylnaphol."
Chlapec volá přes plot na sousedku:
"Paní, prosím vás, můžete mi podat můj šíp?"
"Ale jistě, chlapečku," odpovídá paní, "kdepak je?"
"Vaše kočka ho má v zádech."
Paní učitelka se ptá Pepíčka:
"Jaké je to zvíře? Je hnědé a má čtyři nohy."
"Pes!"
"No dobře, ale mohla by to být třeba i kočka. A řekni, jakého znáš hnědého ptáka?"
"Orla!"
"Dobře, ale mohl by to být i jiný pták. Třeba takový vrabec, ten je taky dohněda."
"A paní učitelko, teď vy: Co je to? Když se to strká dovnitř, je to tvrdé a suché a když to jde ven, tak je to měkké a vlhké."
Učitelka se neudrží a vlepí Pepíčkovi facku.
A Pepíček na to:
"No, to by to taky mohlo být, ale jinak je to žvýkačka."
"Kampak, děti, kampak?"
"Jdem se podívat ke Svobodovým. Oni mají pátý dítě."
"A to vás tak zajímá?"
"No, každý pátý dítě je Číňan!"
Pepíček volá radostně na tatínka:
"Tati, já už umím psát!"
"A co jsi napsal?"
"To nevím, ještě neumím číst!"
"Řekls doma, žes dostal pětku z matematiky?"
ptá se učitelka Pepíčka.
"Řekl."
"A co rodiče? Co říkali?"
"Nic. Nebyli zrovna doma."