„Maminko, jak se jmenovala ta stanice, z které jsme právě vyjeli?" „Nevím, a nezlob, vidíš přece, že čtu!"
„To je škoda, že nevíš, Petříček tam vystoupili"
Vlak se rozjel, manžel ukládá zavazadla a prohlíží si všechny kapsy: „Škoda, že jsme s sebou nevzali piano!"
Manželka: „Nech už té ironie!" Manžel: „Jaké ironie? Já jsem na něm zapomněl naše lístky!"
Udýchaný pán s kufrem o aktovkou přiběhne na nástupiště. „Stihnu ještě vlak do Brna?" ptá se prvního nádražáka, který mu přišel do cesty. „To záleží na tom, jak dovedete běžet. Prozatím má před vámi náskok osm minut."
„Přejete si pokoj za 200 nebo za 300 korun?" Jaký je v tom rozdíl?" „U toho pokoje za 300 korun je také past na myši a ježek na šváby."
„Kde jsi byl na dovolené?"
„Stopem až v Benátkách."
„A jakpak se ti tam líbilo?"
„Nic moc. Navíc tam byla akorát povodeň."
„Kamaráde, autíčko máš malý, pěkný, ale chtělo by to větší kola." - „Větší? Na co?" - „No, aby se ti nedívali jezevčíci do okna!"
Dívka zastavuje automobil a prosí o svezení. „Dobře," povídá ten pán, „ukažte mi ručičku." Dívka žasne, podá ruku, řidič zkoumá její dlaň. „V pořádku, sedněte si, máte dlouhou linii života. Já nemám brzdy!"
Žena řídí a stěžuje si vedle sedícímu manželovi: „Ti chodci jsou hrozný. Pořád se mi pletou do cesty!"
Muž říká: „Možná by úplně stačilo, kdybys konečně sjela z chodníku..."
Taxikář se obrací na alkoholem znaveného zákazníka „Pane, nesvlékejte se, ještě nejste doma!"
A ten odvětí: „No to říkáte brzo! Já už si dal za dveře boty..."