Hitler hraje s židem kostky: "Když hodíš jedna až pět,tak tě zastřelím."
"A co když hodím šest?"
"Hraješ znova."
Na barovou stoličku vedle kněze si přisedl člověk, ze kterého to táhlo jako z lihovaru. Oblek zašpiněný, na tváři stopy rtěnky, z kapsy mu čouhá poloprázdná láhev. Vytáhl noviny a začal číst. Po pár minutách se otočil ke knězi a zeptal se:
"Řekněte mi, Otče, co způsobuje artritidu?"
"Pane, k tomu vede nevázaný život, obcování s lehkými ženštinami, přemíra alkoholu a pohrdání bližními."
"Hm, to je moc špatný", zamumlal opilec a znovu se zahleděl do novin.
Kněz rozmýšlel o tom, co předtím řekl, pak poklepal muži na rameno a omlouval se:
"Je mi to moc líto, nechtěl jsem být tak přísný. Máte artritidu dlouho?"
"Já ne, Otče, ale tady čtu, že papež ji má."
Do kláštera dovezou hromadu uhlí. Pan farář dá jeptiškám za úkol nabrat na kolečko tolik uhlí, kolikrát zhřešili. Jde první, ta si dá do kolečka jeden uhlík. Jde druhá, ta si dá dva a tak dál až přijde poslední a naloží celé kolečko. Pan farář k ní přistoupí: „Ale, ale, sestro, tolik hříchu." „Uhni vole, ještě pojedu třikrát."
Bůh stvořil muže a řekl:
"Nějak to není ono..."
Stvořil ženu a řekl:
"Ještě pořád to není ono..."
Pak stvořil Tebe a řekl:
"Do p*dele, to je dneska den!"
Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se. Přijede k němu člun požárníků:
"Pojďte otče, odvezeme vás."
"Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání."
Člun tedy odjede. Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam stojí farář, drží se kříže a modlí se. Přijede k němu loď domobrany:
"Pojďte otče, odvezeme vás."
"Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání."
Loď odjede. Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody kouká jen farářova hlava. Přiletí helikoptéra:
"Pojďte otče, hodíme vám lano."
"Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání."
Helikoptéra odletí a farář se utopí... Potom v nebi potká Ježíše a ptá se ho:
"Proč jsi mě nezachránil??"
"Co bys ještě chtěl, vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru!!!"
V židovské čtvrti zastaví auto kvůli poruše. Majitel vozu ani nikdo z kolemjdoucích si s ním neví rady. Nakonec zavolají židovského klempíře Oppenheimera. Ten zvedne kapotu, párkrát klepne kladívkem a vůz bez problému nastartuje.
"Co jsem dlužen?" ptá se majitel vozu.
"Dvě stě korun." Majiteli auta se to nezdá a požaduje řádný účet.
Oppenheimer sedne a napíše:
3 rány kladívkem 5 korun.
Vědět kam 195 korun.
Celkem 200 korun.
Přijde takhle chlápek do nebe. Svatý Petr nakoukne do knih a povídá:
"Víte, já tu na vás vůbec nic nemám. Ani špatnýho, ani dobrýho. Víte, my poslední dobou máme narváno, takže byste potřeboval alespoň jeden opravdu dobrej skutek, abych vás mohl pustit dovnitř. Zkuste si na něco vzpomenout, my v těch knihách nemáme všechno."
"No, jednou jsem udělal jeden dobrej skutek. To jsem takhle jel po městě a najednou vidím, jak u jedný garáže banda motorkářů obtěžuje nějakou slečnu. Obtěžuje je slabý slovo. Oni ji přímo mučili a znásilňovali, a mně tak vzkypěla krev v žilách, že jsem okamžitě zastavil, vytáhl z kufru francouzák a šel přímo k nim. Byl tam jeden takovej velkej, určitě šéf, kolem krku řetěz, jizvy v obličeji, a já mu jednu ubalil, že lehnul, a povídám:
Koukejte tu slečnu nechat na pokoji!"
"To je zajímavé," říká Svatý Petr, "to bychom to měli mít... Kdy se to asi tak stalo?"
"No, jsou to tak dvě minuty."
Jaký je rozdíl mezi farářem a vánočním stromečkem?
Žádný oba mají koule na ozdobu.
Přijde kontrolor z berního úřadu do synagogy. Provádí kontrolu a potom se obrátí na rabína a říká:
"Všiml jsem si, že kupujete hodně svíček."
"Ano," odpověděl rabín.
"Dobře a co děláte s voskem, který odkapává?" zeptal se kontrolor.
"Dobrá otázka" povídá rabín. "my je schraňujeme a když jich máme dost, pošleme je zpátky k výrobci svíček a on nám občas pošle krabici zdarma."
Kontrolor, poněkud zaskočen tím, že na svou neobvyklou otázku dostal tak praktickou odpověď, ale pokračuje:
"Rabíne, a co tyhle všechny vaše nákupy macesů? Co děláte s těmi drobečky?"
"Ano," odpověděl rabín klidně, "no vlastně je schraňujeme a když jich je hodně, pošleme je v krabici zpátky výrobci a on nám občas pošle krabici macesových koulí."
"Hm," zamručel kontrolor a přemýšlel jak rabína znervóznit. "Dobře, rabi, a co děláte se všemi těmi předkožkami z obřízek?"
"Ano, ani tady neplýtváme." odpověděl rabín. "Co děláme je to, že je schraňujeme a když jich máme dost tak je pošleme na berňák."
"Na berňák?," zeptal se nedůvěřivě kontrolor.
"Ale ano," odpověděl rabín, "na berňák ... a oni nám asi tak jednou za rok pošlou takovýho malýho ču*áka jako jste vy."
Jednoho dne šla paní Nováková do kostela poradit se s knězem:
"Reverende, mám problém. Můj muž vždycky v průběhu vašich kázání usíná. Je to ostudné, a já nevím, co mám dělat."
"Mám nápad. Sedněte si dopředu, abych na vás viděl. Vezměte si tenhle napínáček. Já seshora uvidím, když váš manžel usne, dám vám znamení a vy ho píchnete do nohy."
V neděli na kázání samozřejmě pan Novák usnul. Kněz to zpozoroval a rozjel plán:
"A komu vděčíme za nejvyšší oběť?" a pokynul paní Novákové.
"Ježíši!"
Zařval pan Novák, když ho jeho žena bodla ostrým hrotem.
"Ano, máte pravdu, pane Novák, Ježíš se za nás všechny obětoval."
Pan Novák brzy znovu upadl do dřímoty. Kněz si zase všiml.
"Kdo je naším zachráncem? Pro koho žijeme?"
A kývl na paní Novákovou.
"Proboha!" vyrazil pan Novák, když mu žena opět vrazila napínáček do nohy.
"Ano, zase máte pravdu," pravil kněz s úsměvem.
Pan Novák zase upadával do spánku, knězovo kázání nabíralo na tempu a stalo se, že jeden z jeho rozmáchlých pohybů rukama na kazatelně pochopila paní Nováková jako další signál.
"A co řekla Eva Adamovi, když mu porodila devětadevadesátého syna?" Říkal zrovna kněz.
Paní Nováková bodla a manžel zařval:
"Ještě jednou do mě tuhle prokletou věc zarazíš a já ti ji vyrvu a nacpu do p*dele!"