U baru sedí dva, konečně dá jeden dohromady celou větu a povídá: "Ty, už nepij, máš úplně rozmazanou hlavu."
V jedné knize přání a stížností byla poznámka:
"Jediné, co ve vašem hostinci bylo k sežrání, byla servírka."
„Proč piješ to pivo stéblem?" „Slíbil jsem manželce, že se mé rty ani nedotknou sklenice."
„Číšníku, to kuře je jenom kost a kůže." „Promiňte, pane, netušil jsem, že si budete přát též peří."
„Pane vrchní, pivo není k pití, roštěnka není k jídlu. Zavolejte mi vedoucího!"
„Lituji, pane. Před chvílí šel naproti do restaurace na oběd."
„Pane vrchní, váš podnik není prvotřídní. Včera jsem u vás vypil lahvičku nějakého mysliveckého likéru a dodnes je mi z toho nanic." „Vážený pane, to byl rozprašovač s lesní vůní."
„Pane vrchní, kdybyste dovolil, tak bych vám poradil, jak byste vytočil více piva."
„Prosím, prosím. Rád se poučím." „Dávejte plnou míru."
„Číšníku, jednu bílou kávu!" „Kolik kostek cukru?" „Když je dobrá, tak si dávám jednu!" „Tak tedy tří!"
V zahradní restauraci chodí kolem stolu kuře a loudí drobky.
Hosta to znervózňuje:
"Jdi pryč, nebo si tě objednám!"